Křížem krážem nejen vestfálským krajem s ...Rolandem!

Když máte Semesterticket, jste v šťastní lidé J Už mnohokrát mě přepadla neskonalá touha po cestování. A jelikož mám Semesterticket (jako student WWU Münster) můžu po celém Severním-Porýní Vestfálsku jezdit autobusy včetně regionálních vlaků grááátisJ Tudíž jsem se jednoho dne sbalila a vyrazila na výlet. Den první: Essen a Gelsenkirchen. Město Essen (ano, má stejný název jako německy „jídlo“), bylo původně jedním z nejdůležitějších center těžby uhlí a oceli, dnes je jeho ekonomika postavena především na službách.

 Při příjezdu vlakem si z okénka můžete povšimnout velké budovy s nápisem „ Essen-die Einkaufsstadt“ neboli „město nákupů“. Ano a proč asi….když jsem byla v Essenu poprvé, fotila jsem centrum, sochy a také jsem navštívila krásnou synagogu s muzeem. Ovšem i něco jiného, nás děvčata, tam táhlo…šestipatrový obchod s oblečení původem z Irska-Primark. Kdo zná, ví o čem mluvím. Řetězec je známý především svými nízkými cenami a módním vzhledem. Ovšem na druhou stranu je nutno dodat, že co se kvality týče, počítejte tak s půl až jednou sézonou, ale co si budeme nalhávat, záměr obchodníků je jasný-přilákat na další supermoderní kousky! Nedoporučuji tam chodit o víkendu, moc lidí, moc nervů, úzkost, panika a závratě! I přes možné špatné zacházení s asijskými výrobci tohoto oblečení, lidé nakupují a nakupují.

Dalším obchodem, co stojí za zmínku je nizozemská Hema. Přes oblečení, domácí potřeby až po to nejkrásnější papírenské zboží! Ano, já jako milovník papírnictví mohu potvrdit, že Hema má stylJ

V Essenu najdete také více než dvě obří obchodní centra a spoustu menších butiků, stánky s německým fastfoodem neboli Bratwurstem (grilovaná klobása s housce či s hranolkama) a mnohé další.

Essen je právě původní město uhlí a oceli, ležící v Porúří (něm. Ruhrgebiet:oblast v SPV, hustě obydlená, skládající se z původně průmyslových měst), tudíž bylo jasné, že musím navštívit industriální areál Zollverein ( co bych to byla za Ostravana? ) J.

Zollverein jsem navštívila s taťkou, který byl stějně unešen jako já. A to nejen pro to, že tento aréal je světové dědictví UNESCO. Asi za 8 euro(studenti za 6 euro), si můžete prohlédnout nejen venkovní prostory, ale i střechu a všechna muzejní patra (zhruba 6). Dozvíte se o historii celé oblasti, technologiích, vyhlídkách do budoucna, o životě horníka a různých zajímavých věcech. Vysoce modernizované a interaktivní prostředí vás zavede do dalších expozic. Například vycpaná zvířata, pradávné rostliny a dochované historické předměty. Naprosto doporučuji všem!

Město Gelsenkirchen jsem měla takříkajíc po cestě! Gelsenkirchen původně malá vesnička po industrializaci pořádně vzrostla. Na počátku 20. století bylo město a okolí jedním z nejdůležitějších center těžby uhlí v Evropě; bylo nazýváno „městem tisíců ohňů“ kvůli kouřícím šachtám a hořícím haldám. Jo a taky tam je Primark J

Další den jsem se rozhodla navštívit město Osnabrück. Nějak mi uniklo, že leží již v sousedním kraji Dolní Sasko, ale jak praví náš kouzelný Semesterticket…turisté, jste vítáni.

Půlhodinka z Münsteru regionálním vlakem (prosím, já hovořím o německém regionálním vlaku, to znamená něco jako český supervlak ), klimatizace, pohodlí a rychlost.

Osnabrück ….narodil se zde Erich Maria Remarque, má společné letiště (spíš letištátko) s Münsterem a ano, konečně, byl tady také podepsán ten slovutný Vestfálský mír, ukončující Třicetiletou válku. Osnabrück byl založen Karlem Velikým v roce 780 jako sídlo arcibiskupa. Název Osnabrück vznikl buďto ze spojení slova Ossen (Ochse/vůl) a Brügge(Brücke/most), nebo podle řeky Hase (Asena). Hm, asi si můžeme vybrat...?! Díky výše zmíněné dataci, můžeme pozorovat, že toto město má krásné a hlavně zachovalé historické centrum, a nápadně podobné tomu v Münsteru. Říká se, že Münster a Osnabrück soutěží a předhánějí se, kdo bude lepší? Opravdu vypadají tak pobodně…že by špionáž?

Ano , ano a kdo to je Roland? No přece můj batoh, který mě věrně doprovázel J

Fotografie z výletů najdete v sekci Fotogalerie.

Příště se podíváme do dalších německých měst…J

Essen

Zollverein

Gelsenkirchen

Osnabrück

Roland :) Taky chtěl selfie:)

 V Osnabrücku má i svou historickou zeď :)

Vaše T.

Český večer s Gagarinem...

Ano, jsme zpět. Naše stará známá trojka: Tamara, Dmitrij a já. Po příjemném ukrajinském večeru, jsem uspořádala také večer český. Inu, ale jak začít…? Jídlem. 

Přemýšlela jsem, co bych tak uvařila. Nakonec to tedy vyhrála gulášová polévka, řízek s bramborovým salátem a jako zákusek švestkové knedlíky. Mezitím cukroví a slané tyčinky. Ano, plán byl krásný-na papíře.

Polévka vznikla bez větších komplikací. Bramborový salát jsem dělala proto, že ti dva se smějí tomu názvu salát….jsou to jen brambory a majonéza.Byla to taková napodobenina štědrovečerní večeře. Jakmile jsem si chystala těsto na švestkové knedlíky, přišel neočekávaný zvrat. Tvaroh!!! Němci nemají normální tvaroh na těsto. To bílé a tekuté se opravdu do těsta nehodilo. Místo těsta byla omáčka. Letěla jsem do obchodu a koupila jiný druh. Bylo to o něco málo lepší, ale pořád nějaké moc kapalné. Proto, jak vidíte na fotkách dole, jsem knedlíky musela pokrájet, jelikož tvar nebyl ani zdaleka kulatý. Dobře i tohle se přečkalo bez větší újmy na psychickém zdraví. Jo, a to jsem ještě spálila první várku tyčinek, jelikož jsem na ně zapomněla.

Jídelnu jsem ověnčila českou vlajkou, slivovicí, českým pivem a Moravankou. Když jsem šla vyzvednou ty dva na zastávku, řekla jsem jim, že dnes mluvím pouze česky nebo rusky. Souhlasili, ale řeknu vám, některé momenty byly opravdu k popukání. Naprosto směšně jim zní slova jídlo a nevím J Když jsme došli k nám Dima vytáhl z batohu pravou ukrajinskou vodku a Tamara mi přinesla mandarinky, jsou tak pozorní. Na přivítanou jsme si dali štamprlu (spíš kelímek) slivovice a pustili se do polévky. Po druhém jídle (říkali, že jim chutná….uff), jsem se rozhodla jako vždy a všude propagovat mé rodné město. Vybavena taťkovými knihami Ostrava-čtvero ročních období a Moravskoslezský kraj jsem se do toho obula J Jistě, nezapomněla jsem ani na celou Českou republiku, takže mapa, atlas a novinový článek o roku 1968,  připomenou, to není nikdy na škodu. Byli rádi, že se něco i nového dozvěděli. Pak přišel na řadu ruský film Gagarin: První ve vesmíru. (2013; Gagarin:Pěrvyj v kosmose. Гагарин: Первый в космосе). Dima už ho viděl, ale to nevadilo, protože v originále s českými titulky to mělo grády. Obdivovali jsme Gagarinovu odvahu a vlastně jsem jim tím připomněla, že první člověk ve vesmíru byl  jeden z nich …ten sovětský.Jsou hrdi. Ano vytáhla jsem i atlas SSSR, a pěkně jsme se podívali, jak to tenkrát bylo….nebo, že by byly další změny…ty krymské..?

O situaci na Ukrajině jsme se sice bavili, ale jakmile se ti dva do sebe pustili, bylo lepší to ukončit. Oba mají jiný názor….to se dozvíte v jednou z příštích článků (Má vlast: Ukrajina). Nu, tož tak jsme se na to napili vodky.  Během večera jsme ještě natočili pár videí, jsou nesmírně vtipná, ale pochopte soukromého rázu J Taky Dima, později i Tamara se pokoušeli přečíst něco česky, ale jo pěkně jim to šlo!! I já se pokoušela číst rusky….ovšem mě to trvá podstatně déle. Oni přeci jen ovládají latinku.

Večer se chýlil ke konci a my se samozřejmě domluvili na další setkání. Na řadě je Tamara. Dima jí předhazoval, že asi bude kyjevský večer, protože ti z Kyjeva (a Tamara je z Kyjeva), jsou ti, co všechno znají a všude byli. Nejlepší moment přišel, když do překřikovali, jak se čte jedno ruské slovo….prý tak se to píše, ale takhle vyslovuje. Taky jsme zjistili, že ukrajinština má spoustu slov podobných češtině. Jak krásné…..:)

Ukázka z filmu:

                                                        

Vaše T.

Náš ukrajinský večer…

Podotýkám, že tento ukrajinský večer proběhl už v říjnu loňského roku, tudíž situace na Ukrajině nebyla kritická a ani jsme se tohoto tématu nedotkli. Tento týden pořádám večer český, kde kromě jiného, ukrajinskou situaci probereme a budu vás informovat! :)

*

Tamara, Dmitrij a já jsme velice komická trojka. Tamara mě učí rusky, já ji německy, celé si to vysvětlujeme anglicky.S Dmitrim máme společný německý kurz. Oba jsou Ukrajinci. Jednou nás Dima pozval k sobě na večeři.

 S Tamarou jsem si dala sraz předem. Volá Dima a prosí nás, ať po cestě koupíme smetanu, sice se ta ruská nedá srovnat s tou německou, ale co už. Byla neděle a jediný obchod, který byl otevřený byl v budově nádraží. Smetanu tam neměli. Smutně jsme přišly na zastávku a čekaly na autobus číslo pět. Byla už skoro tma a poprchávalo. Nasedly jsme do autobusu v ruksaku talíře, příbory a slivovici. Smetanu nevezeme.

Autobus projel asi deset nám neznámých zastávek. Berg Fidel byla ta naše. Vystoupily jsme a Dima nikde. Zanedlouho volá, že už stojí na zastávce…ale to my taky!!! Jak komické bylo zjištění, že ty zastávky jsou dvě! Inu shledali jsme se šťastně.

Dima bydlí ve vysokém věžáku, které jsou k vidění pouze na münstreské periférii. Otevřela nám skupinka Indů v tradičních oděvech. Cizinců tady bydlí mnoho. Sám Dmitrij bydlí s dospělým Němcem, který je tak umluvený, že to až není možné. Sama jsem záhy poznala…

Dima měl vše krásně přichystané. Já vytáhla slivovici a ti dva se divili, že má více procent než jejich vodka, která má jen sorok (40%):) Dali jsme si a chutnalo nám.

Jen co se vybalily talíře z novin (Tamara si je vypůjčila od spolubydlící), podával se pravý ukrajinský boršč, ten je červený(řepa) s vepřovým a cibulí. (To ruské se jmenuje šči a není červené!!). Byl výborný, ovšem bez smetany, která k němu patří, tu jsme si měly s Tamarou domyslet. Pak přišel další chod a to špagety s krémovou houbovou omáčkou a vepřovým masem, ano mé oblíbené ruské slovo sviňina dostalo nový rozměr. Tamaře se připomněl domov, protože řekla, že to jídlo voní jako doma.

 U jídla jsme se bavili o všem možném. Je pravda, že než jsem ze sebe vypotila jednu ruskou větu, uběhla snad celá věčnost, následoval výbuch smíchu nad mým ukrutně přehnaných ruských přízvukem, kterým snad žádný normální Rus nemluví…možná jen staří ruští námořníci. Mám totiž pocit, že když to řeknu tak normálně zní to moc česky a ne rusky. Vyžívám se na slovech jako charašo, již zmíněná sviňina a šokoladnoe maroženoe a má oblíbená vsuvka na priměr. Jak říká naše paní profesorka z ruštiny, když nevíte řekněte to česky s ruským přízvukem. Velice se této rady držím. Další záchvat smíchu následoval po mém přiznání, že ten účes á la Julia Tymošenková jsem si upletla jen při dnešní příležitosti, abych jim připomněla domovinu.

Jak plynul čas zjistili jsme, že je naprosto zbytečné mluvit s Tamarou anglicky a s Dimou německy…protože čeština... to je hit. Jen se divili jak mi krásné rozumí a kolik slov má stejný základ. Tolik radosti.

Dima studuje hru na kytaru, bylo jasné, že nám zahraje. Zahrál i zazpíval. Nějaké španělské, vážné, ale i Katušu a další ruské šlágry. Další kus večera jsme prožili zkoušením národních ukrajinských tanců, jeden z nich byl Virsky - Hopak / Вірський - Гопак .

Nepodařilo se! Pak jsem se dočkala mé oblíbené maroženoe. Dmitrij je skvělý kuchař.

 Málem jsme už s Tamarou odcházely, když nás na chodbě zastavil výše zmíněný Dimův spolubydlící. Ptal se jestli nechceme noviny, sice byly asi dva dny staré…chtěla jsem napsat prošlé…ale to mi nevadilo. Byly to Süddeutsche Zeitung a Frankfurter Allgemeine. Zeptala jsem se, které jsou lepší….to jsem neměla dělat…vyplnilo se to, co už bylo řečeno, ten spolubydlící nebyl zrovna stydlín. Čekala jsem, že na jedny ukáže, ale místo toho jsem se dočkala asi půl hodinové přednášky, které noviny jsou lepší. Jedny jsou pro konzervativce, druhé zase  pro sociální demokraty…a ták dlouho….dlouho…dlouho…dále. Vzala jsem si obojí. Myslím, že každý by udělal to samé na mém místě.

Když jsme se dopravili na zastávku a rozloučili se se slovy, příště bude český večer, přijel nám autobus. S Tamarou jsme se rozloučily na hlavním nádraží a já spěchala, abych stihla noční autobus. Za to Dmitrij mi druhého dne vyprávěl, jak ho na ulici zastavili policisté a chtěli po něm ukázat batoh, jestli nemá drogy. Dmitrij jim s ukrajinským přízvukem odpověděl, že nic nemá a přesto musel batoh ukázat..nic nenašli tak ho nechali…o pár kroků dál zastavili indické občany…

 Vaše T.

Náš čínský večer...

Takovýchto večerů jsme sice už měli několik, ale myslím, že stojí za to si o nich povědět.

Náš první čínský večer se odehrál asi takto. Ráno jsme se spolubydlícími a sousedy vyrazili na trh. Každou středu a sobotu se pořádají trhy u katedrály. Najdeme tam skoro vše. Od zeleniny a ovoce, přes sýry a mléčné výrobky, květiny, pečivo ale i ručně vyráběné ponožky či rukavice.

Když jsme se tak probírali davem, zastavili jsme se u stánku s čerstvými rybami. Mé čínské spolubydlící neváhaly a hned si jednu koupily, přitom mezi sebou mluvily čínsky (jak překvapivé). U toho je slyšel jeden kolemjdoucí student a dal se s nimi do řeči. Zjistili jsme, že je také z Číny a v Německu dělá doktorát z chemie. Inu i ho jsme pozvali na čínský večer. Po procházce na trhu a navštívení katedrály jsme se vydali do asijského obchodu. Vůně chilli koření se linula až ven. Všechny produkty byly popsány čínskými znaky…jistě zezadu byla německá etiketa. Nudle, ostré omáčky, bambusové výhonky, zázvor, houby,  koření a ….zmražené kuřecí pařáty..?

Začalo pršet a my se vraceli domů. V kuchyni se nás sešlo asi osm, kuchyň to ustála. Během přípravy masových knedlíčků, hovězích pochutin, houbových omáček nebo bramborových kořeněných pásků jsme se naučili pár čínských slovíček….které se nám stejně pletou dohromady.

Na večeři k nám přišli ještě Italové a Brazilec. Bavili jsme se tím, že jsme si pouštěli národní písně. Takže bylo karaoke…čínská verze se znaky, pak brazilská samba a já jsem se samozřejmě nenechala zahanbit s českou Moravankou i v národním kroji. Líbila se, že jim to připomíná německé lidové…

Pak jsem na čínském Googlu našla Českou republiku…kdybych neznala obrys naší země, těžko bych to našla. Byly i údivy, že ČR je soused Německa, protože by měla být spíše blíže Rusku…ale já to chápu, někteří hosté nebyli z Evropy. Zbytek večera se mísil s debatou nad brazilskou ekonomickou situací a sledování čínských filmů s titulky…

Vlastně se můžete podívat zde:

Palačinky na všechny způsoby mají vždycky úspěch. Číňané si pochutnávali na této dosud neznámé lahodě. Také jsme je naučili, že paštika se nesmaží..:)

Občas jsou i smíchané večery, tj. belgické vafle, indická omáčka a české cukroví.

 Vaše T.