Díl 14.: Má vlast: Brazílie

São Paulo

Brazilský student medicíny Luis.

1. Odkud pocházíš? Můžeš popsat své město?

Pocházím ze São Paula v Brazílii.

Mé město je poněkud složité popsat, protože je velké, větší než by mělo... a nikdo ti nemůže říct, že ho zná dokonale. Každý člověk zná z něho jen malou část, většinou ta místa, kterými chodí denně, nebo části centra města. Ale, upřímně řečeno není příliš jasné, kde se centrum přesně nachází.

Blízko jádra města křižují cesty a dráhy staré poničené továrny a prázdná místa. Městská hromadná doprava byla postupně převedena do západní zóny a opravdový trh s realitami se stará o to, zničit staré domy a nahradit je rozměrně menšími výškovými budovami-proces, který nekončí a rozšiřuje se přes více a více sousedství. Produkuje to surrealistické a někdy jakoby válečné krajiny.

Samotné město se potýká s chudobou a neschopností veřejné správy se postarat o své vlastní území a předražený trh s nemovitostmi nebo nedostatečnou infrastrukturu, školy a bezpečnost. Půda není využita, jak by měla být. Lidé platí horentní sumy soukromníkům a není to moc spravedlivé. Většinou si tam pak postaví domky, ale moc peněz jim nezbývá.

Město jako takové je jako monstrum, obří s dvěma tvářemi: život v “centro” není bezpodmínečně lepší než na předměstí a naopak. Samozřejmě je tam několik bohatých sousedství, kde je život lepší, ale je to spíš vzdálené od reality a stejně umělé jako jejich architektura. Například předstírající italské vily nebo domy se skandinávskými střechami, přizpůsobené na sníh.....u nás v teplé, tropické zemi.

2. Chtěl bys něco ve své zemi změnit?

Ano, obecně bych chtěl změnit mnoho věcí.

Aby stará a historická místa nebyla bourána, aby se tam zachoval duch tradice a úcty. Národní hudba, jména a zvyky jsou podřízeny nové vlně mezinárodní módy. Deštné pralesy by měly být chráněny, jelikož lidé mají právo žít ve své zemi, tam kde chtějí a nebýt tlačeni do “favelas” ve velkých městech. Aby naše příroda a kultura tady byla opravdu pro nás a ne proti nám. Pokud má místo svou vlastní identitu a nekopíruje ostatní (jako mnoho modernistických spisovatelů např. Mario de Andrade), potom to je místo, kde bych chtěl žít. 

3. Jsi spokojen s politickou situací ve své zemi?

Myslím si, že politická situace je odrazem společnosti samotné. Čím je populace vzdělanější, tím více může být vláda vedena tím správným směrem „zdravého rozumu“. Naopak, co se může zdát dobré, může zemi občas zjizvit.  Politická situace v Brazílii je obecně dobrá. Žijeme v demokracii 30 let, a vlastně je to poprvé, co se něco takového stalo. Je to země , kde koncem 19.století byly jen plantážní farmy s vlastníky a otroky. Po většinu 20.století jsme žili v diktatuře fašistického typu, vedeni „elitami“ z minulosti, nutno říct za mezinárodní pomoci. Přerod v demokracii záleží na vzdělané společnosti, která je ochotná popadnout svůj vlastní politický osud a vést ho etickou cestou směrem, kam chtějí. Ale v tomto bodě ještě nejsme.

4. Jaká je vaše typická místní specialita?

Sladké brambory a maniok jsou původně brazilské, stejně jako marakuja, kešu, guava, pequi, para-ořechy, jenipapo, tamarind, třešeň, jabuticaba, aceroly, taro, jamy , abiu, caja, açaí, cupuaçu, papája, soursop, kakao samo o sobě, guarana...

Dá se říct, že denně jíme fazole  na různé způsoby, dušenou zeleninu jako salát s česnekem. Maso je tady levné a chutné, často pořádáme grilovací večírky, kde nesmí chybět tanec jako samba. Máme rádi pečený maniok se slaninou farofa. Existuje taky spousta sladkostí jako arašídy, čerstvá kukuřice, kokosový ořech nebo tykev. Hnědý cukr je sladkost vyrobena z cukrové třtiny a také existuje úprava na džus. Známá sladkost je také quindim vyrobena z vaječného žloutku a kokosu....

Evropané si na naše jídlo zvyknou velmi rychle a zcela si ho zamilují, to je také jeden z důvodů proč se jim nechce zpět domů J

5. Jaké máte tradice či svátky?

Svátek svatého Johna je nejdůležitější událost, tančíme, jíme, hrajeme a obvykle je i obrovský ohňostroj. Pijeme teplý nápoj quentão.

6. Co a proč studuješ v Německu?

Studuji medicínu a jsem zde na výměnném pobytu.

7.Můžeš srovnat německou kulturu s tou brazilskou?

Nejlépe se tohle dá srovnávat, když člověk prožije ten rozdíl na vlastní kůži. Vnímá shodné a odlišné body. Kultury nikdy nejsou zcela stejné.

Myslím si, že když Evropané a lidé ze Severní Ameriky mají nějak definovat Jižní Ameriku, často hovoří o stereotypech, takových, jaké vidí v Hollywoodu. Ale je to jen vytržené z kontextu.

U nás máme komplexní společenství produkující unikátní životní styl, literaturu a umění, stejně jako akademické aktivity zejména v humanitních vědách. Zároveň se na sebe snaží nahlížet sebekriticky.

Kromě toho bych řekl, že tato společenství by neměla být vnímána jako stará kultura, ale tradiční kultura mísící se s místním koloritem.  Kultura neznamená jen zvyky a způsoby (které chudoba může produkovat), avšak tento pojem znamená správný a jedinečný způsob nahlížení na svět v autentické interpretaci všeho. Vlastnit „správnou“ kulturu je něco většího a možná dnes více spojováno s náboženstvím než s místem nebo jazykem. V tomto smyslu se dá těžko konstatovat, že jihoamerické země mají jednu velkou kulturní jedinečnost. Samozřejmě je tady mnoho prořídlých domorodých kmenů s jejich vlastním jazykem zejména v Amazonské oblasti, kterou se antropologové snaží kontaktovat a informovat o křesťanství, ukončit jejich tradiční kulturu a přizpůsobit je dnešnímu konzumu, znásilnit jejich vlastní kulturu….a připodobnit je nám. Naštěstí existují výjimky.

Brazílie byla kolonií, stejně jako jiné jihoamerické země a proto jazyk, způsob života, náboženství, hodnoty či způsoby přijatelného chování sem byly zavlečeny zvenčí. To zvenčí je  „správné“, kdežto původní  „barbarské“.

Země  „nového světa“ jsou  země přistěhovalců, které byly založeny pro potřeby rozšiřujícího se kapitalistického  systému v Evropě a byly obvykle ovládány silnou vládou, která sloužila ke zbohatnutí elitám.

I přes tohle všechno existují kulturní rozdíly. Řekl bych, že Brazílie je země s malou národní hrdostí. Lidé tady nepláčou před národní vlajkou (to by se muselo udát něco VELMI silného například ve spojitosti se zeměmi, které Brazilci moc nemusí). Proto prostě neuznávají sebe jako součást tohoto místa a kultury. A to se mi nelíbí.

Sergio Buarque de Hollanda říká, že Brazilci jsou od Španělů odlišní v pravidlech chování a neformálnosti, i když to zní směšně. Lidé se snaží být nebo vypadat, jako by byli blízcí přátelé, toto může vest k přetvářce. Souvisí to s ekonomickou organizací, kde pouze úzký okruh lidí má politickou moc a oprávnění k podnikání. Máte o to usilovat, jinak nebudete mít nic….Jeho slavná kniha "Raizes do Brasil" z roku 1937 je dobrý začátek pro kulturní diskusi.

8.Co by neměl cizinec říkat/dělat, když přijede do Brazílie?

Může říkat co chce, nikoho neurazí.

9. Jsi pyšný na svou vlast?

Ne.

10. Chtěl by ses přestěhovat do jiné země?

Můžu žít kdekoliv….tam, kde mi to bude dávat osobní smysl. Pokud bych žil izolovaně bez interakcí …změnil bych to.

11. Víš něco o České republice? 

Moc ne, snad jen mě napadají pojmy jako České království, Habsburkové, třicetiletá válka, Rakousko-Uhersko, první světová válka, ČSR, německá invaze, druhá světová válka, pražské jaro….

Chtěl bych vědět víc!

Láká Vás Brazílie?

Vaše T.