Apfelstrudel mit Sahne ...: Český večer s Gagarinem...

Ano, jsme zpět. Naše stará známá trojka: Tamara, Dmitrij a já. Po příjemném ukrajinském večeru, jsem uspořádala také večer český. Inu, ale jak začít…? Jídlem.

Přemýšlela jsem, co bych tak uvařila. Nakonec to tedy vyhrála gulášová polévka, řízek s bramborovým salátem a jako zákusek švestkové knedlíky. Mezitím cukroví a slané tyčinky. Ano, plán byl krásný-na papíře.

Polévka vznikla bez větších komplikací. Bramborový salát jsem dělala proto, že ti dva se smějí tomu názvu salát….jsou to jen brambory a majonéza.Byla to taková napodobenina štědrovečerní večeře. Jakmile jsem si chystala těsto na švestkové knedlíky, přišel neočekávaný zvrat. Tvaroh!!! Němci nemají normální tvaroh na těsto. To bílé a tekuté se opravdu do těsta nehodilo. Místo těsta byla omáčka. Letěla jsem do obchodu a koupila jiný druh. Bylo to o něco málo lepší, ale pořád nějaké moc kapalné. Proto, jak vidíte na fotkách dole, jsem knedlíky musela pokrájet, jelikož tvar nebyl ani zdaleka kulatý. Dobře i tohle se přečkalo bez větší újmy na psychickém zdraví. Jo, a to jsem ještě spálila první várku tyčinek, jelikož jsem na ně zapomněla.

Jídelnu jsem ověnčila českou vlajkou, slivovicí, českým pivem a Moravankou. Když jsem šla vyzvednou ty dva na zastávku, řekla jsem jim, že dnes mluvím pouze česky nebo rusky. Souhlasili, ale řeknu vám, některé momenty byly opravdu k popukání. Naprosto směšně jim zní slova jídlo a nevím J Když jsme došli k nám Dima vytáhl z batohu pravou ukrajinskou vodku a Tamara mi přinesla mandarinky, jsou tak pozorní. Na přivítanou jsme si dali štamprlu (spíš kelímek) slivovice a pustili se do polévky. Po druhém jídle (říkali, že jim chutná….uff), jsem se rozhodla jako vždy a všude propagovat mé rodné město. Vybavena taťkovými knihami Ostrava-čtvero ročních období a Moravskoslezský kraj jsem se do toho obula J Jistě, nezapomněla jsem ani na celou Českou republiku, takže mapa, atlas a novinový článek o roku 1968, připomenou, to není nikdy na škodu. Byli rádi, že se něco i nového dozvěděli. Pak přišel na řadu ruský film Gagarin: První ve vesmíru. (2013; Gagarin:Pěrvyj v kosmose. Гагарин: Первый в космосе). Dima už ho viděl, ale to nevadilo, protože v originále s českými titulky to mělo grády. Obdivovali jsme Gagarinovu odvahu a vlastně jsem jim tím připomněla, že první člověk ve vesmíru byl jeden z nich …ten sovětský.Jsou hrdi. Ano vytáhla jsem i atlas SSSR, a pěkně jsme se podívali, jak to tenkrát bylo….nebo, že by byly další změny…ty krymské..?

O situaci na Ukrajině jsme se sice bavili, ale jakmile se ti dva do sebe pustili, bylo lepší to ukončit. Oba mají jiný názor….to se dozvíte v jednou z příštích článků (Má vlast: Ukrajina). Nu, tož tak jsme se na to napili vodky. Během večera jsme ještě natočili pár videí, jsou nesmírně vtipná, ale pochopte soukromého rázu J Taky Dima, později i Tamara se pokoušeli přečíst něco česky, ale jo pěkně jim to šlo!! I já se pokoušela číst rusky….ovšem mě to trvá podstatně déle. Oni přeci jen ovládají latinku.

Večer se chýlil ke konci a my se samozřejmě domluvili na další setkání. Na řadě je Tamara. Dima jí předhazoval, že asi bude kyjevský večer, protože ti z Kyjeva (a Tamara je z Kyjeva), jsou ti, co všechno znají a všude byli. Nejlepší moment přišel, když do překřikovali, jak se čte jedno ruské slovo….prý tak se to píše, ale takhle vyslovuje. Taky jsme zjistili, že ukrajinština má spoustu slov podobných češtině. Jak krásné…..:)