Náš ukrajinský večer…

Podotýkám, že tento ukrajinský večer proběhl už v říjnu loňského roku, tudíž situace na Ukrajině nebyla kritická a ani jsme se tohoto tématu nedotkli. Tento týden pořádám večer český, kde kromě jiného, ukrajinskou situaci probereme a budu vás informovat! :)

*

Tamara, Dmitrij a já jsme velice komická trojka. Tamara mě učí rusky, já ji německy, celé si to vysvětlujeme anglicky.S Dmitrim máme společný německý kurz. Oba jsou Ukrajinci. Jednou nás Dima pozval k sobě na večeři.

 S Tamarou jsem si dala sraz předem. Volá Dima a prosí nás, ať po cestě koupíme smetanu, sice se ta ruská nedá srovnat s tou německou, ale co už. Byla neděle a jediný obchod, který byl otevřený byl v budově nádraží. Smetanu tam neměli. Smutně jsme přišly na zastávku a čekaly na autobus číslo pět. Byla už skoro tma a poprchávalo. Nasedly jsme do autobusu v ruksaku talíře, příbory a slivovici. Smetanu nevezeme.

Autobus projel asi deset nám neznámých zastávek. Berg Fidel byla ta naše. Vystoupily jsme a Dima nikde. Zanedlouho volá, že už stojí na zastávce…ale to my taky!!! Jak komické bylo zjištění, že ty zastávky jsou dvě! Inu shledali jsme se šťastně.

Dima bydlí ve vysokém věžáku, které jsou k vidění pouze na münstreské periférii. Otevřela nám skupinka Indů v tradičních oděvech. Cizinců tady bydlí mnoho. Sám Dmitrij bydlí s dospělým Němcem, který je tak umluvený, že to až není možné. Sama jsem záhy poznala…

Dima měl vše krásně přichystané. Já vytáhla slivovici a ti dva se divili, že má více procent než jejich vodka, která má jen sorok (40%):) Dali jsme si a chutnalo nám.

Jen co se vybalily talíře z novin (Tamara si je vypůjčila od spolubydlící), podával se pravý ukrajinský boršč, ten je červený(řepa) s vepřovým a cibulí. (To ruské se jmenuje šči a není červené!!). Byl výborný, ovšem bez smetany, která k němu patří, tu jsme si měly s Tamarou domyslet. Pak přišel další chod a to špagety s krémovou houbovou omáčkou a vepřovým masem, ano mé oblíbené ruské slovo sviňina dostalo nový rozměr. Tamaře se připomněl domov, protože řekla, že to jídlo voní jako doma.

 U jídla jsme se bavili o všem možném. Je pravda, že než jsem ze sebe vypotila jednu ruskou větu, uběhla snad celá věčnost, následoval výbuch smíchu nad mým ukrutně přehnaných ruských přízvukem, kterým snad žádný normální Rus nemluví…možná jen staří ruští námořníci. Mám totiž pocit, že když to řeknu tak normálně zní to moc česky a ne rusky. Vyžívám se na slovech jako charašo, již zmíněná sviňina a šokoladnoe maroženoe a má oblíbená vsuvka na priměr. Jak říká naše paní profesorka z ruštiny, když nevíte řekněte to česky s ruským přízvukem. Velice se této rady držím. Další záchvat smíchu následoval po mém přiznání, že ten účes á la Julia Tymošenková jsem si upletla jen při dnešní příležitosti, abych jim připomněla domovinu.

Jak plynul čas zjistili jsme, že je naprosto zbytečné mluvit s Tamarou anglicky a s Dimou německy…protože čeština... to je hit. Jen se divili jak mi krásné rozumí a kolik slov má stejný základ. Tolik radosti.

Dima studuje hru na kytaru, bylo jasné, že nám zahraje. Zahrál i zazpíval. Nějaké španělské, vážné, ale i Katušu a další ruské šlágry. Další kus večera jsme prožili zkoušením národních ukrajinských tanců, jeden z nich byl Virsky - Hopak / Вірський - Гопак .

Nepodařilo se! Pak jsem se dočkala mé oblíbené maroženoe. Dmitrij je skvělý kuchař.

 Málem jsme už s Tamarou odcházely, když nás na chodbě zastavil výše zmíněný Dimův spolubydlící. Ptal se jestli nechceme noviny, sice byly asi dva dny staré…chtěla jsem napsat prošlé…ale to mi nevadilo. Byly to Süddeutsche Zeitung a Frankfurter Allgemeine. Zeptala jsem se, které jsou lepší….to jsem neměla dělat…vyplnilo se to, co už bylo řečeno, ten spolubydlící nebyl zrovna stydlín. Čekala jsem, že na jedny ukáže, ale místo toho jsem se dočkala asi půl hodinové přednášky, které noviny jsou lepší. Jedny jsou pro konzervativce, druhé zase  pro sociální demokraty…a ták dlouho….dlouho…dlouho…dále. Vzala jsem si obojí. Myslím, že každý by udělal to samé na mém místě.

Když jsme se dopravili na zastávku a rozloučili se se slovy, příště bude český večer, přijel nám autobus. S Tamarou jsme se rozloučily na hlavním nádraží a já spěchala, abych stihla noční autobus. Za to Dmitrij mi druhého dne vyprávěl, jak ho na ulici zastavili policisté a chtěli po něm ukázat batoh, jestli nemá drogy. Dmitrij jim s ukrajinským přízvukem odpověděl, že nic nemá a přesto musel batoh ukázat..nic nenašli tak ho nechali…o pár kroků dál zastavili indické občany…

 Vaše T.